Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, místo činu, stopa, hodinky, dva metry od těla Verified

 Neobjasněný děsivý případ Dita a Kamila, místo činu, stopa, hodinky, dva metry od těla

Černá můra dívčiných příbuzných se zhmotnila v úterý 9. června 1992, kdy během nočního cvičení v prostoru okresu Praha-západ objevili klusající policisté z Roty rychlého zásahu silně zapáchající lidské tělo.
Stalo se tak už k ránu, ve středočeské části rozlehlého průhonické-ho parku, přesně řečeno Lesoparku Botanické zahrady ČSAV. Park tvoří dvě části, přeťaté silnicí, spojující obce Rozkoš a Dobřejovice. V přední části kolem zámku jsou vysázeny nejvzácnější dřeviny, sem také zavítá nejvíc návštěvníků. Zadní objekt je evidentně chudší příbuzný, přesto rozmanitý a malebný. Tvoří ho mnohaleté vzrostlé stromy, stejně jako louky, protéká tu potok Botič, v jehož blízkosti vznikly malé rybníčky, největší z nich se jmenuje Labeška. Průrvy v drátěném pletivu i v nevysokém kamenném zdivu zadní-ho objektu umožňovaly příchod lidí v kteroukoli denní nebo noční dobu. Rozbořená zeď se nacházela i v místě, kde leželo ženské tělo – v poloze na břiše, vklíněné do houští a pod spodní větve smrku, dosahující takřka k zemi. Podle protokolu o ohledání místa trestného činu, které provedla středočeská mordparta době od 11.20 až 14.50 hod., existují k místu nálezu dvě přístupové cesty. První, méně pravděpodobná trasa, znamenala přejít pěšky od silnice směrem k zámeckému parku. Druhá vedla po špatně sjízdné a travou zarostlé polní cestě, odbočující ze silnice mezi Říčany a Jesenicí. Pokud sem někdo přicestoval v noci a za tmy, musel se na vnější straně zdi stejně jako uvnitř objektu velmi dobře vyznat. Každopádně zvolil odlehlé místo, kde – nebýt náhodně probíhajících policistů, kteří reagovali na silný pach hniloby – mohlo tělo ležet a dít ještě další řadu týdnů.
Jak vyplývá z uvedeného protokolu, mrtvola neznámé ženy se nacházela ve vzdálenosti asi 13 metrů od zdi, představující kamenistvém stavu zhruba 150 až 200 cm – údajnou masu vysokou v cel logicky kolísá podle výšky terénu, který je navršen zejména na venkovní straně. Součástí výjezdové skupiny byl též soudní lékař Jiří Hladík. Z jeho ohledání můžeme citovat: ,Mrtvola je orientována hlavou blíže ke kamenné zdi a nohama do středu houští. Horní polovina těla se nachází ve značném hnilob- do rozkladu, je téměř v rovině země – podlože (lesní hrabanka), zatímco zadní část dolní poloviny těla plasticky vyčnívá na povrch země. Na těle, zejména horní polovině, je přehozena košile černé barvy s bílými pruhy v barvě kostek. Košile je po celé ploše prosáklá hnilobnou tekutinou a prostoupena velkým množstvím brouků (hrobaříků). Na spodní části těla zemřelé jsou černé elastické kalhoty, zasahující nad kotníky.“ Z oblečení zmínil ohledávající lékař ještě tílko, vyhrnuté do podpaží, a kalhotky. Pod tělem ležela jedna dámská lodička. Dále se expert zaměřil na zranění, především tříštivý defekt lebky v krajině pravé spánkové kosti. Velkou pozornost ovšem zasluhovaly následující věty: „Po převrácení těla zemřelé na záda je zjištěna pouze kostra, měkké tkáně a orgány dutiny hrudní a břišní chybí… Při prvotním ohledání jsou patrné ostré úlomky žeber a to na přední části žeber podél hrudní kosti, kde jsou žebra poměrně hladce oddělena.“ Dodejme ještě, že kriminalisté zajistili na těle řetízky, náramky a prsteny. Půl druhého metru od mrtvoly ležely kulaté dámské hodinky (s poškozeným řemínkem). Při širším ohledání místa nálezu, už za zdí, v poli osetém vzrostlou pšenicí ležela druhá dámská polobotka a taky sluneční brýle. Protokolující středočeský vyšetřovatel major Heumann zřejmě nepodceňoval četbu policejních svodek, takže mohl prorocky po-znamenat, že okuláry odpovídají svým vzhledem popisu brýlí pohřešované Pražačky Dity Hrabánkové…

Pravděpodobně nejznámější a zároveň nejhrůznější kriminalistický „pomníček“ 90. let – dodnes nevyřešená vražda pohledné mladé dívky, která měla celý život před sebou.

Dita Hrabánková (1971), pohledná tmavovláska z Prahy, pracovala po maturitě na gymnáziu jako úřednice ve větší stavební firmě a zároveň se zdokonalovala v angličtině a italštině. Počátkem 90. let prožívalo cestování jak na dovolené, tak cesty za prací doslova boom a jednadvacetiletá dívka, která žila pouze se svou maminkou, se chystala do Itálie co by au pair, aby si vydělala na pozdější vysokoškolská studia. Následovala by tak stovky jiných mladých a podnikavých děvčat, které se vydaly do světa takříkajíc na zkušenou.
Nemilosrdný osud či spíše bezcitný, krutý vrah tragicky přerval nejen Ditiny sny, ale bohužel i její život.

9. června 1992 dopoledne bylo v Průhonickém parku zcela náhodně objeveno devastujícím způsobem zohavené ženské torzo zavražděné Dity, kterou maminka pohřešovala již od 27. května. Vzhledem k tomu, že její dcera byla velmi slušná a zodpovědná a lehkomyslný útěk z domova byl tedy nepravděpodobný, obávali se všichni toho nejhoršího, což se také bohužel potvrdilo.

Z výpovědí zdrcené mámy, která přišla o to nejdražší, známých a přátel si kriminalista Stanislav Plocek, jenž byl hlavním vyšetřovatelem této hrůzné vraždy, poskládal mozaiku posledních hodin života nešťastné dívky.

Právě 27. května se Dita doma svěřila, že jde na schůzku s neznámým, ale sympatickým světlovlasým mladíkem, který se jí představil jako Marek, který však nikdy nebyl objeven a ani se jako svědek nepřihlásil. V podvečer tedy vystoupila v Holešovicích na zastávce poblíž Koh-i-nooru a možná se setkala se svým vrahem – veškeré stopy zde totiž končí.

Celá tragédie byla od počátku jakoby obestřena tajemnými, až rituálními symboly – ubohá oběť byla doslova vykuchána! Také profesor Jiří Štefan z Ústavu soudního lékařství na Královských Vinohradech, který prováděl pitvu, potvrdil s určitostí, že vrahem musel být člověk se značnými anatomickými a medicínskými zkušenostmi. Kriminalisté tehdy vyslechli a pochopitelně i prověřili téměř 2000 lidí z celé republiky – pitevní laboranty, sanitáře, veterináře, ale i řezníky – pachatel však zůstával i nadále neznámý.
Hrůzný zločin, vykonaný na pohledné mladé dívce a pachatel, který spravedlnosti unikal, zavdávali veřejnosti a především senzacechtivým médiím domněnku, že se jedná o dílo satanistů, případně o obchod s lidskými orgány. Tato možnost se v dalším šetření zdála jako velmi pravděpodobná, protože agentura, která Ditě zajišťovala práci v Itálii, na ni měla velmi nestandartní lékařské dotazy (krevní skupinu, HIV vyšetření apod.), což se však později nepotvrdilo, ale ani nevyvrátilo.

Novináři poukazovali na to, že v novodobé historii se jedná o výjimečný a ojedinělý případ, ale podobná tragédie se odehrála o téměř půl roku dříve v Ostravě – Porubě.

Tehdy 12. prosince 1991 zmizela jiná mladá žena, pohledná dvaadvacetiletá Kamila Fajtová (1969-91), rozvedená číšnice s tříletým synem. O dva dny později nahlásila Policii její zmizení také matka, ke které se po rozvodu mladá žena nastěhovala.

Stejně jako v případě Dity našel i Kamilino zohavené tělo náhodný pejskař v lesíku od jejího bydliště, co by kamenem dohodil. Stejně jako v pražském případě se rozjelo policejní pátrání, kdy se prvním podezřelým stal Kamilin přítel, se kterým se oné osudné noci vracela autobusem z jiné části Poruby. Velmi na něj poukazoval fakt, že se právě v MHD spolu pohádali a mladý muž uraženě vystoupil o několik zastávek dřív a Kamilu nechal jít domů samotnou. Další šetření však prokázala jednoznačně jeho nevinu a třebaže několik lidí slyšelo v okolí panelákového sídliště Duha právě té noci volání o pomoc, nikdo Policii nezavolal ani jinak nepomohl. A bylo to, jak se později ukázalo, opravdu poslední zoufalé volání umírající Kamily, kterou bezcitný vrah nejen zabil, ale i vykuchal. Jenže stejně jako v pražském případě uvízlo vyšetřování na mrtvém bodě a plukovník Valerián, který případ vyšetřoval, připustil možnost, že zde si deviantní pachatel navíc i ukojil touhu po fetiši – Kamile totiž kromě některých vnitřních orgánů chyběly i ruce!

Strašlivé, brutální a téměř shodné vraždy dvou mladých, krásných dívek v rozmezí půl roku pochopitelně naváděly kriminalisty na domněnku, že jde možná o jednoho a téhož pachatele, který vyhledává své oběti ve větších městech, avšak po mnoha šetřeních se tato možnost téměř vyvrátila, pouze se potvrdilo, že i zde se jedná o sadistického vraha se značnými anatomickými znalostmi.

V policejním sítu vyšetřovaných tehdy uvízl i mladík Petr Š.(1964-98), známými přezdívaný Chirurg!, který byl již několikrát trestaný za sexuální agresi a který navíc neprošel ani detektorem lži. S velkou pravděpodobností to nejspíš byl pachatel, ale policisté neměli dost přímých důkazů, kterými by ho usvědčili a tento deviant, který navíc propadl drogám, spáchal v Německu r. 1998 sebevraždu – své děsivé tajemství (pokud je měl) si vzal do hrobu.
K této verzi se přikláněla i jeho bývalá manželka, která investigativnímu novináři Stanislavu Motlovi, jenž připravoval dokument o obou obětech, poskytla podrobné svědectví, bohužel ani tohle k jednoznačnému prokázání viny Petra Š. nestačilo. Třebaže „Chirurg“ byl blonďák, třebaže často cestoval i do Prahy, ale i do Německa, třebaže měl prokazatelně značné anatomické znalosti, třebaže byl deviantní sadista – nikdy se nenašel ani jediný přímý důkaz či souvislost s vraždami!

Uplynulo již více než dvacet let od tragického úmrtí obou mladých, krásných dívek, Ditě ani Kamile už nikdo nikdy život nevrátí.Je však skutečný pachatel po smrti nebo ještě někde chodí mezi námi? Podaří se vůbec ještě tyto děsivé a záhadné vraždy vyřešit nebo nebo se Dita a Kamila navždy stanou novodobým pomníčkem jako prvorepubliková vražda Otýlie Vranské?

Zdroj, odkazy:

https://www.fdb.cz/